V místech, kudy už v románské době vedla cesta řídkou zástavbou s několika kostely se nachází dům číslo 250/4, který byl odedávna nazýván „U Červené židle“ nebo „ U zlaté sesle“. V písemných pramenech je poprvé zmiňován v roce 1403 jako proboštství roudnické, tedy sídlo kapituly Roudnického kláštera. Městiště se osamostatnilo až roku 1498. Z gotického domu, který nezasahoval tolik do ulice jako ten současný, se zachoval jen sklep a části obvodové zdi a průjezdu. Roku 1516 koupil dům známý písař úřadu hor viničných Bartoš. Poté, co opustil úřad, živil se přepisováním knih a listin a protože byl zapáleným luteránem, byl dokonce na čas vypovězen z Prahy. V tomto domě sepsal kroniku o letech 1524-1530, kterou později vydal K. J. Erben a „kniha jeho, psaná slohem živým, hojně byla čtena a opisována“. Dům U Červené židle vystřídal mnoho majitelů a doznal značných přestaveb.
Historie nejstarších pohlednic a korespondenčních lístků spadá již do 70. let 19. století. V roce 1865 generální poštmistr Heinrich von Stephan navrhl zavedení korespondenčního lístku a díky ministerskému předsedovi Emanuelu Herrmannovi, který návrh ve Vídni prosadil, mělo Rakousko v jejich rozesílání prvenství. V roce 1869 byly poslány první z nich. Německo zavedlo korespondenční lístky o rok později.
V roce 1870 vytiskl na korespondenční lístek knihkupec a tiskař Augustin Schwarz první kresbu vojáka a o pět let později vydal dvě série pohlednic, čímž rozpoutal o tento artikl obrovský zájem.
Na mezinárodní poštovní konferenci v Paříži roku 1878 byla pohlednice uznána jako úřední celina. První pohlednice měly na zadní straně adresu a na přední obrázek i místo na text. Dnes jim říkáme pohlednice s „dlouhou adresou“ nebo dopisnice. Ty se používaly až do roku 1905. Poté dostaly dnešní podobu, to znamená, že na zadní straně byla adresa i místo pro text a na přední straně obrázek.
